Z ATLASU ŽIVOČIŠNÉHO DRUHU

VILÁK FLÓRÁK:

Martina Čurdová

Martina od první chvíle věděla, že se narodila jako umělkyně. Její rodiče to ale nevěděli a tak se měla postupně stát wimbledonskou vítězkou, lékařkou a profesorkou. Když Martina překonala tenisové tréninky za rozbřesku, přírodovědné gymnázium a Pedf UK, mohla konečně jít na vysněnou DAMU.

Martina cítila, že umění má velkou sílu…proměňovat, uzdravovat, navracet ke Zdroji. Ale ve škole nějak nenacházela, co hledala, a tak se vydala do světa. Nejdřív do Barcelony, kde pracovala ve čtvrti La Mina s druhou a třetí generací imigrantů. Byli to strašně naštvaní teenageři, kteří se necítili nikde doma, nikdo je nechtěl a oni taky nikoho nechtěli, rozhodně ne nějakou holku z Prahy, která je přišla učit divadlo. Dlouho k sobě s Martinou hledali cestu a pak se rozhodli, že budou na jevišti vyprávět jejich vlastní příběhy. A tehdy Martina naplno pocítila tu sílu divadla, o které tušila, že existuje.

Rovnou z Barcelony odjela do Ria de Janeira, kde si vyjednala stáž v Centru divadla utlačovaných. Pracovala s dětmi a dospělými ve favelách, kde nikdo nevěděl, jestli se večer zas vrátí domů. Šílená intenzita života v těsné blízkosti smrti byla cítit všude. Martina tam jedla nejlepší manga ve svém životě, naučila se tančit sambu a být vděčná za všechno, co život přináší.

Když se vrátila domů, začala pracovat jako divadelní režisérka, performerka a lektorka. Hledá cesty, jak vrátit umění zpátky lidem, jak se přestat dělit na umělce, kteří umí, a diváky, kteří se dívají. Věří, že talent je jen schopnost otevřít svoji mysl a srdce. Umění vnímá jako autentické sdílení své vnitřní pravdy s ostatními. Pokaždé, když ji někdo z nás vysloví, změní se náš příběh a tím i příběh celé planety.

Vede projekty a divadelní workshopy pro nejrůznější skupiny a komunity po celém světě – pro obyvatele česko-německého pohraničí, pro queer mládež na Slovensku, pro imigranty v uprchlických táborech v Řecku, pro potomky Čechů v Argentině.

Divadlo vnímá jako prostor osobního osvobození a sociální transformace – prostor, kde mohou lidé sdílet své příběhy, propojit se sebou i ostatními, rozvíjet svůj hlas, zcitlivovat tělo, prohlubovat dech. Kde mohou zažít pocit sounáležitosti a naplnění, společně tvořit a dotýkat se přitom svého srdce, vlastního příběhu a příběhu svých předků, krajiny a historie, kterou v sobě nese. A pak se mohou začít dít zázraky. Pochopení, že my sami jsme tvůrci svého příběhu, na jevišti i v životě. Léčení starých zranění a bolestí, které teď už můžeme nechat jít. Usmíření se sebou samými, s rodinami a rody, se sousedy, kteří museli odejít. Věří, že každý malý krok má smysl. Že každý Němec a Čech, kteří spolu stojí na scéně a vypráví příběhy, léčí celou společnou historii obou národů.

Martina používá nejrůznější techniky a metody, které se cestou naučila, od dokumentárního divadla po nový cirkus. Miluje pohyb ve všech podobách, hlavně tanec, akrobacii, jógu, moře a stromy. Odmala rozvíjí svoji přirozenou spiritualitu a něžnou lásku ke všem bytostem, které čas od času překryje vztek a frustrace, hlavně když vystupuje z pražského metra nebo zahlédne zprávy. Ale pak si dá capuccino, zapálí vonnou tyčinku, prodýchá všechny čakry a vzpomene si, že je jen třpytivou září hvězd. Děkuje své duchovní průvodkyni Sofii Kalyani a celé Linii mistrů.

Do Vily byla přivedena Honzou Kyselou, který tam zrovna šel, když se potkali. A pak už tam zůstala, neuvěřitelné tři roky, které byly tak intenzivní a transformující. Děkuje všem průvodcům, učitelům a bytostem, které ve Vile a okolí potkala.

Kromě divadla miluje svoje přátele, dlouhé procházky v přírodě, sběr lesních plodů, sezení u ohně, společné zpívání, cestování, rituály a vázání kytic z louky. Vlastně nechápe, co pořád dělá v Praze. Jejím snem je vybudovat místo v přírodě, kam by lidé mohli jezdit a rozvíjet svůj umělecký a duchovní potenciál, zažívat komunitu a sounáležitost se zemí, vodou a všemi bytostmi. Miluje to, co dělá a naplňuje svůj příběh, tak jak cítí, že jí byl od narození určen mayským kalendářem nebo keltským stromovým horoskopem.

Role v posádce Pětiletého letu Vily Flora: workshop – Příběh a pohyb